Kde se bere „šťáva"...
Trolejbusy jezdí díky 600 voltům stejnosměrného napětí. Současný systém funguje od roku 1943, tedy s vlastnostmi nastavenými za baťovské éry. Elektrickou energii do sítě momentálně dodává sedm měníren, které díky rozmístění společně zásobují celou síť od Příluk přes Jižní Svahy až po Otrokovice.Když v určitých místech dojde k poklesu napětí, pomůže oblasti sousední měnírna. Tento jev znají v DSZO velmi dobře. Denně se s ním setkávají například na trase směrem na Lesní čtvrť, kam jezdí každé ráno velké množství studentů. Proto se tam nejen střídají autobusy s trolejbusy a pomáhá další měnírna, ale v extrémních případech se dokonce musí z důvodu velkého odběru energie vypínat topení ve vozech.
Při větších poruchách se může DSZO spolehnout na nové vozy s hybridním pohonem (elektro i diesel motor). Do budoucna se počítá také s pořízením vozů s bateriemi.
Nové vozy čeká jízda přes překážky...
Musejí být připraveny na provoz ve Zlíně a Otrokovicích. A to není jen tak. Nejenže musejí zvládnout požadovanou voltáž, ale na trase jsou specifické poloměry zatáček, maximální výšky průjezdu a další dopravní „špeky". Každé nové vozidlo, které DSZO objednává, musí zvládnout několik nejobtížnějších bodů při zkušební jízdě. Patří mezi ně například podjezd na ulici Dlouhá (výška průjezdu), konečná zastávka Středová (dochází ke zlomu vozidel při otáčení) či trasa na Lesní čtvrť (extrémní úhel vozovky).Kdo za tím stojí...
DSZO má dohromady zhruba 350 zaměstnanců. Za volanty usedá asi 190 řidičů, síť, technologie a správu firmy zajišťuje 40 techniků, 15 lidí se stará o vrchní vedení společnosti a zhruba stovka údržbářů pečuje o vozidla. Jediným personálním tajemstvím, které si DSZO střeží, jsou počty revizorů.Síť a trasa není to samé...
Délka sítě je u trolejbusů 39,2 kilometru (obousměrná) a u autobusů 86 kilometrů. Dohromady tedy jezdí vozy DSZO po síti dlouhé 125,2 kilometru. Součet délky jednotlivých linek je samozřejmě delší. 13 trolejbusových linek má celkovou délku 107,9 kilometru a 14 autobusových má v součtu 127,5 kilometru. Dohromady to dává 235,4 kilometru linek. Kdybychom tedy poskládali všechny linky DSZO za sebou na dálnici, dojeli bychom až do Zruče nad Sázavou.Čím že to jezdíme...
DSZO
disponuje momentálně (k 5. 6. 2012) 45 autobusy, z nichž jsou dva
historické, osm kloubových. Najdeme mezi nimi značky Irisbus, SOR,
Renault a jeden vůz Karosa. Trolejbusů jezdí po Zlíně a Otrokovicích 57 a
jedná se o vozy typu 14 Tr, 15 Tr, 24 Tr Irisbus a 25 Tr Irisbus od
výrobce Škoda. Navíc jeden historický trolejbus 9 Tr.Kolik práce je s opravou trolejí...
Může to trvat hodinu, ale také průběžně několik dní. Opravuje se v zimě i v létě, přes den i v noci. Záleží samozřejmě také na rozsahu poruchy. Každopádně se DSZO řídí heslem „Rychle, provizorně a bezpečně opravit, pak se k tomu vrátíme". Prioritou je opravdu rychlé opětovné zprovoznění linky, takže se například přesazují troleje i na protější směr.Co se nejčastěji opravuje...
Zásahy do sítě jsou dvojího druhu. Nejprve jsou to ty plánované, kdy je potřeba při pravidelné údržbě vyměnit troleje. Druhou kategorii pak tvoří zásahy mimořádné. Průměrně dvakrát do měsíce údržbáři řeší porušené trolejové vedení v podjezdu na Dlouhé ulici, kde často nedávají pozor řidiči kamionů. Vůbec nejčastějším důvodem k opravám jsou ovšem běžné dopravní nehody s dalšími účastníky provozu.Jak se tvoří jízdní řády...
Pravidelně
se jízdní řády nastavují vždy 1. července a pak se řeší doplňkové
změny. DSZO musí reagovat například na změny jízdních řádů ostatních
dopravců (což bývá někdy velký problém, protože to nikdo dopředu
nenahlásí), změny v rozvrzích hodin ve školách (jízdní řád se
aktualizuje 14 dní po začátku školního roku) a také na zavedení nových
linek.Časy v jízdním řádu také často ovlivňují mimořádné události na trasách a svátky (rallye, opravy, výluky, Vánoce, Silvestr). Specifická je také domluva při zřizování nočních spojů pro různé místní části. Jelikož často chtějí třeba i tři místní části, které obsluhuje jedno vozidlo MHD, výjezd autobusu ve stejném čase, musejí se nejprve jednotlivé komise vzájemně dohodnout.
DSZO navíc celoročně přijímá a posuzuje připomínky a náměty k jízdním řádům, stejně tak se dotazuje velkých firem a škol. Bohužel občas nějaká firma zapomene vyplnit dotazník a pak se důležitý spoj pro padesát zaměstnanců řeší dodatečně, s čímž bohužel souvisí i nepochopení ze strany dalších cestujících.
V jízdních řádech je také znát generační posun. Zatímco před lety například DSZO řešila na rozšiřujícím se Kudlově rozvoz maminek s kočárky, dnes už je na pořadu dne doprava malých školáků a časy odjezdů se liší. Za pár let se bude zesilovat doprava pro rozvoz seniorů. Samostatným tématem je doprava do zoo, kde řidiči rovnou hlásí dispečinku počty cestujících a v případě nutnosti vyjíždějí na linku i posilové vozy.
Kdo na nás ve vozech mluví...
Názvy zastávek a další audio stopy namluvila jedna z moderátorek regionálního rádia. Při současné modernizaci palubních počítačů vozů je možné obohatit linky dalšími hlášeními. Momentálně je ve vozech možné slyšet místy až komické kombinace hlášení, vedení společnosti však dodává, že je to pouze dočasné. Je to dáno hlavně jinou tóninou nahrávání audio stop. Novinky by měly například nastat na nejdůležitějších přestupných bodech tras, kde by mělo ve vozech z úst moderátorky zaznít, na které linky je možno přestupovat.Když se řekne fanklub...
Každá MHD ve všech městech má své fanoušky. Ve Zlíně jsou to nadšenci od pěti až do čtyřiceti let. DSZO s nimi pravidelně diskutuje o novinkách, službách a také o důležitých změnách. Jsou to lidé z řad veřejnosti, kteří mají o MHD největší přehled, prezentují vlastní názory a vytvářejí vlastní databáze a fotoreportáže.Servis Á a Bé...
Autobusy a trolejbusy mají vlastní servisní dílny a týmy mechaniků. Opravy jsou rozděleny na takzvané „Áčko" a „Béčko". První z nich znamená u nových vozidel kontrolu po ujetí 8 tisíc kilometrů, u těch starších polovinu. Druhá varianta je po 60 tisících kilometrů. To je zhruba sedm měsíců provozu. V dílnách DSZO se navíc ve spolupráci s firmou Zliner opravují také vozy z jiných měst a dopravních podniků. Momentálně například pracují na opravě trolejbusu pro bratislavský dopravní podnik.Dispečink to všechno vidí...
Dispečerské stanoviště v budově podniku je de facto mozkem celé sítě. Nejenže shromažďuje veškeré důležité informace o linkách a cestujících, ale má na dálku možnost zasahovat také při energetických problémech. Pomáhá všem řidičům na trasách a také hlídá dodržování jízdních řádů. Vůz nesmí jet napřed, aby nikomu neujel, ale na druhou stranu dispečeři hlídají také zpoždění. Jeho horní povolená hranice jsou 4 minuty a jakmile ji vůz překročí třeba jen o sekundu, okamžitě se o situaci dispečink zajímá a řeší ji. Stanoviště dispečerů je vybaveno desítkami ovládacích prvků, které pracovníci vidí na několika monitorech. Stejně tak mohou dispečeři sledovat provoz přes video z kamer ve městě a spolupracují také s policií.Nechybí černá skříňka...
Každé vozidlo má palubní počítač a elektronické prostředky k řízení MHD. Do vnějšího okruhu patří informační tabla směřující ven i do vozu či audio hlášení. Vnitřní se pak stará o zavírání dveří, bezpečnostní senzory a další prvky. Celá síť vozů je sledována přes GPS a například časy ve vozech a razicí strojky jsou zkoordinovány jednotným časem z centrály.Každé vozidlo má také černou skříňku. V ní mohou technici zpětně najít informace o brzdách, rozjíždění, rychlostech i poruchách. Pokud se tedy objeví stížnost či hlášené zranění, je možno detailní informaci dohledat.
Zvukovým nahrávacím zařízením jsou vybaveni také revizoři, aby nedošlo k případnému pochybení. Zaměstnanec si tak nedovolí jednat mimo své pravomoci a podnik má zároveň jistotu, že proběhlo jednání s cestujícím v pořádku.
Žádné komentáře:
Okomentovat